O potřebě obnovy důvěryhodnosti České inspekce životního prostředí není pochyb. Jako ilustrace může posloužit, že za působení bývalého ředitele Erika Geusse — tedy od prosince 2014 do prosince loňského roku — poklesla výše pravomocně uložených pokut o více než čtyřiačtyřicet procent.

Za rok 2014 podle výročních zpráv inspekce pokuty dosáhly celkové výše přes 148 milionů korun, za rok 2021 necelých 80 milionů. K tomu z inspekce odešel úspěšný tým specializující se na dodržování úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, známé pod zkratkou CITES, i další respektovaní odborníci. A nakonec přišlo nechvalně známé selhání inspekce při havárii na Bečvě.

Důvěryhodnost ČIŽP se nevrátí škrtáním jejích kompetencí

Jako bývalá ředitelka inspekce a bývalá dlouholetá šéfka právního odboru jsme proto nové vedení inspekce velmi uvítaly a těšily se na to, že instituce opět získá „drajv“.

Bylo pro nás nemilým překvapením, když jsme z rozhovoru s novým ředitelem Petrem Bejčkem v Deníku Referendum zjistily, že si restart inspekce a obnovu její vážnosti představuje tak, že se chce zbavit některých klíčových kompetencí. Nejen že pokračuje ve snaze zbavit úřad působnosti v haváriích na vodách, která započala po neúspěšném šetření havárie na Bečvě, ale dokonce uvažuje o zrušení celé složky lesa a vybraných částí přírody.

Ředitel Petr Bejček jako důvod uvádí jinak chvályhodnou snahu navýšit platy inspektorů, aby neodcházeli do soukromých firem či lépe placených úřadů. Česká inspekce životního prostředí je na tom ve srovnání například s Českou obchodní inspekcí, veterináři, rostlinolékaři a dalšími kontrolními orgány z hlediska mezd zdaleka nejhůř. A je také druhou nejhůř placenou organizací v resortu životního prostředí — opět vycházíme z údajů výroční zprávy inspekce za rok 2021.

Zbavit však pro tyto účely inspekci části kompetencí je systémově špatně. Obdobnou potřebu řešila v pozici ředitelky inspekce Eva Tylová s ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem navýšením rozpočtu úřadu, které se promítlo do ohodnocení inspektorů. Bylo to v roce 2008, tedy také v době krize.

Po Bursíkovi podporovali inspekci životního prostředí i další ministři: Jan Dusík, Ladislav Miko i Rut Bízková, která tvrdila, že „peníze pro inspekci je třeba vždy najít, protože to jsou naše (ministerské) oči a uši“.

Stejně by měl k této otázce přistoupit i ministr životního prostředí Petr Hladík. Jde totiž o více než jen o peníze. Stát i společnost potřebují zajištění kvalitní ochrany životního prostředí. Mimo jiné i proto, že v zemi, kde se nevyplácí v životním prostředí podvádět, je také mnohem zdravější podnikatelské prostředí. A bez vymáhání, to jest kontroly dodržování povinností, ukládání sankcí a nápravných opatření, by vše zůstalo jen na papíře, přesněji řečeno jen v zákonech a v podmínkách vydaných povolení.

Odsunout ČIŽP na druhou kolej je nepřípustné

Snaha zbavovat inspekci kompetencí začala již v souvislosti s neúspěšným šetřením havárie na Bečvě a katastrofálním selháním všech zúčastněných orgánů. Místo toho, aby byla problematická role inspekce životního prostředí vyhodnocena jako chyba lidského faktoru, kdy pracovník z oblastního inspektorátu Brno ani nevyjel k havárii, se v havarijní novele vodního zákona navrhuje převod kompetence na vodoprávní úřady obcí.

Ty ovšem v této kauze projevily ještě větší selhání. Jejich pracovníci sice k havárii vyjeli, ale nebyli schopni zajistit relevantní vlastní vzorky a cizí vyhodili.

Jsme rády, že ministr Petr Hladík v rozhovoru pro Deník Referendum uvedl, že se nastavení kompetencí České inspekce životního prostředí a vodoprávního úřadu v havarijní novele stále zvažuje. Konkrétně řekl: „Pokud jde o otázku, kdo má vyšetřovat, jsou tu opravdu dvě možnosti. Buďto zachovat takzvanou sdílenou kompetenci, což má mnoho pozitivních aspektů, především v nákladech. Druhou možností je říct si, že pro Českou republiku je to taková priorita, že to postavíme jenom na inspekci.“